růže
růže
Možná každá růže v sobě nese pachuť potíží
i přes její svůdnou vůní svým trnem ti ublíží
Zdá se že jí krve chutná, když bodá tě do hloubky.
Nežli však vykřikneš nahlas, že růži viníš z bolesti.
Zameť si před vlastním prahem, sám uznej okolnosti.
To ty měl jsi chtíč růži trhnout.
To ty jsi chtěl přivonět.
Sám se trestáš bodnou ranou.
Tobě zhořkla vůně.
Komentáře (9)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Nový básník - zdá se. V srdci tíseň - tak tomu vždy u básníků je. Ti "v pohodě" jsou netvůrčí. Tato doba to sice vidí jinak - pravé umění a utrpení se však většinou "rýmuje".
13.05.2025 13:25:49 | ARNOKULT
píšeš o tématu, který mám v sobě i já / v té hloubce podstaty
může slunce snad za to, že se popálíš?
může voda za to, že tě semele v peřejích?
a může napětí za to, že praští tě, když přijdeš blíž?
přesně - je překročena hranice prostě jen mých :)*
díky- jak moc tomu, cos chtěl napsat, rozumím
13.05.2025 13:22:31 | šuměnka
Cítím smutek.
13.05.2025 13:14:02 | mkinka
co bych bez něj taky byl :)
13.05.2025 13:18:27 | flori
Co by jsi bez smutku byl?
Výkřik jinotaje
i čárka okvětního lístku?
Já vím.
Probudil by se v Tobě ten malý kluk,
co utíkal za mámou,
že má třísku.
Kolotoč pastelek
i slz prošlapaných zklamání.
Báseň jako podstata
duše rozuzlení.
Mami, autíčko?
Bože..proč už to není?
13.05.2025 13:37:59 | mkinka
