..poslední monolog zrcadlení..
..poslední monolog zrcadlení..
Anotace: věřím, že každému se vrátí mnohé z toho, co vyzáří svou vibrací a stejně tak věřím, že v jednu chvíli před koncem, pocítí každý všechna příkoří, která způsobil, jako konečnou sebereflexi vidění se očima jiných
Erik A. Ton
*
..já v šeru ztrácím se / v tom bodu před odchodem
slyším svůj vlastní hlas - zlověstně dutý, cizí
ta slova soudů mých / ty vtipy nesourodé
se vrací v pohledech /a vlastní hněv teď sklízím!
.
v očích se odráží - můj vlastní posměch v ráži
vidím teď pravdivost - co hořkne do pachutí
Ta slova „všech mých já“ - jak břemena teď váží
a s každým výdechem - mne cosi přiznat nutí;
.
ref:
já slyším, co jsem říkal mezi řádky
to bolí víc než všechna přiznání
kdo byl jsem tehdy – toho nechci zpátky
a přesto… nesu dál to těžký pokání
*
že vidím Ženy stát - bez slov - nade mnou tiše
kde já jen hledal klam - tam ony nesly tíž
mé verše, jedy slov - teď pálí žárem příšer
stydím se zcela tu, že cestou vlekly kříž...
.
Ten úsměv přetvářek - byl jen štít zraku mého
A klid, jímž mlčely - byl prostor k přežití
když psaly v bolesti - já křik čet‘ - místo s něhou
teď slyším každý tón - skrz vpich, co ucítím
ref:
já slyším, co jsem říkal mezi řádky
to bolí víc než všechna přiznání
kdo byl jsem tehdy – skrze názor vratký
a proto… nesu si dál těžký pokání
*
že láska není styl, či ladnost v každém dění
já nyní poznávám, když dech se plicích smál
A v srdci stopy žen, co tisíckrát jsem plenil
se nyní odráží. Odpusťte – ať jdu dál...
ref:
já slyším, co jsem myslel v řádky
to bolí víc než všechna pokání
kdo byl jsem tehdy – skrz názory vratký
a dál si nesu stopy havraní
odpustit… a jít dál
odpustit… a jít dál
odpustit sobě… jako vám
jak jsem se zachoval
*
odpustit sobě… jako vám
a znovu vstát - už sám
*
* *
Poslední tipující: Vaska49, enigman, IronDodo, Iva Husárková, jort1, danielsoft, cappuccinogirl, LaSasanka023, Marťas9, Kan, ...
Komentáře (19)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk17.05.2025 05:58:43 IronDodo
To je ale silné a hlboké! Tá sebareflexia, tá bolesť, tá pokora na konci...proste husia koža! Neskutočné, ako sa dá pocítiť toľko emócií v takom krátkom priestore!
17.05.2025 06:23:29 šuměnka
díky moc za nádherné komentáře a za přízeň, které si neuvěřitelně vážím :)*
krásný den (dnes jsem pryč, tak si tě přečtu až zítra)
16.05.2025 09:38:22 danielsoft
docela drsné
16.05.2025 10:56:56 šuměnka
co je drsné?? - tak to je - drsné je to u těch, co si to drsně navibrují :)**
15.05.2025 21:29:15 cappuccinogirl
hluboce upřímné
je tohle podívání se do očí pravdě:-)
lítost bolestivě sevřená mezi zuby
mnoho z toho, co ze sebe vydáme
se nám v životě vrací
jako bumerang
:-)**
16.05.2025 07:46:42 šuměnka
..byla to pomocná ruka, aby pochopil, oč kráčí
že snaha, stát tu proti všem, jen jeho bolest zračí...
díky cappucci :)** dnes mám na tebe chuť, asi si tě dám
15.05.2025 18:39:56 LaSasanka023
& a já vím, že pro tebe je láska FAKT nejvíc :)**
love
16.05.2025 07:43:21 šuměnka
no snad pro všechny - bych myslela??
láska není jen esence domnělá
je to Síla Sil - kterou by každá duše zkrásněla :)**
15.05.2025 08:59:53 Philogyny1
V šeru slov, kde příběhy se rodí,
tam pravda kráčí v stínech, v tichu bloudí,
když z veršů trny trčí, křehce bodí,
a masky padají – kdo pravdu soudí?
V té tiché válce v slovním zátiší,
kde city šeptem píšou nové tóny,
tam v každém rýmu srdce dřív čiší,
teď skrývá se – jak prach pod záclony.
V té hře, kde úsměv chřadne do přetvářek,
a bolest voní řádky v skryté noci,
však stíny známe – každá slza má řek,
a slova lžou, když pravda volá k moci.
Možná, že slova rostou jako les,
kde písmem větve objímají šero,
však kořeny jsou pravdou – každá čest,
a v tvých verších se ztrácí světlo, směro.
Tak piš dál, skryj se v příběhů tvé říši,
a čtenáři tě chválí v každém kroku.
Já vidím pravdu, co ti v očích tíží,
a veršům tvým – jak tichý déšť – dám poklonu.
15.05.2025 11:41:27 šuměnka
V tom přímí zrodu pro příběhy vět
snad pravda jde i bloudí zároveň
tam masky padnou mimoděk si hned
všem kloboukům postrádající třeň
proč tichá válka v slovním zátiší?
proč trny ostré, kde je křehký zrod?
srdce všech se snad ničím neliší
tak k čemu skrývání? Když není vhod
tak stačí přeci říci narovinu
a nemusí se chřadnout přetvářkami
že každý objekt má kus svého stínu
a každého zas jiné květy mámí
i tam, kde větve šero objímají
tak skutečná čest vzejde kořeněním
tam v tichu oči fantazií hrají
tam vlahem deště štěstí druhým přejí...
15.05.2025 09:07:17 šuměnka
já vždy jen vydechnu - díky krásně :)*
ano, kořeny jsou pravdou v každém pádu
a každý poplaten je sobě ve svém hradu
15.05.2025 08:45:21 mara539
A ony mlčí ne z hněvu, ale z bolesti,
co kvetla v stínech tvého nevědomí.
Teď sklízíš ticho a v něm zní všechny věty,
jež jsi nevyslechl...
15.05.2025 08:57:26 šuměnka
ano, z bolesti - co nesou matky, ženy, dcery i sama Země
muži jsou z lůna jejich - a přesto hledí na ně povýšeně a temně!
děkuji ti má drahá! :)**
