Naděje

Znovu žít
když
smrt se pásla na hrobě
milionkrát v letech
včera

Znovu víru do dáli volati
a slyšeti hlas její
hlas svých nadějí

Křídla letí v pološeru ran

Vysvitlo slunce aby človek nikdy nebyl sám
a zněl vítán
tam u bran Tvých
a křik slyšela jsem bolesti


Slunce v pološeru zkušeností
co mě děsí
Nahá rána bolí

Slunce už vysvitlo
sklízelo nevlídno
hra osudu
fénixem znovu

Svit a stín blahodárný nadějí věrných mě chlácholí

Zkušenosti nevlídných
pevně vyrytých do kamene
tesám si náhrobek
ale ožívám světem radostí

S deštěm splývají slzy
by vyšla duha nadějí

Na tisíc možnosti
zničený svet
buduje se znovu
než
někdo znovu podrazí nohu