Fragment za který visí

Malátný bez rezervoáru sil

žadoním o oddych sebe sama

obávám se jej vyslovit nahlas

ego vnímám jak nectného cosi

pro pomoc druhým víc a víc strádám

pouto s životem visí jen za vlas

Pane víš jak moc jsem unavený

svou rovnováhu hledám nad splavem

při západu však s torzem měsíce

V posledních dnech vše pozbylo ceny

i jediný krok je pro mě sáhem

myslím na opuštěné v hospicech