Když hladím noc
po její tváři,
tma vydloubne mi oči
a místo nich dá hvězdy.
Obruč prachu se točí
kolem mojí hlavy,
nekonečno v úzkých
fantazie nemá kam utéct.
Chci ji polapit,
ale nechci ji svázat.
Chci ji mrtvou,
abych ji mohl vzkřísit.
Na strunu žalu
nanesu bouři,
ať se chvěje,
a já mohu trhat déšť.
Když rosa nový přinese den,
oči najdu na polštáři.
V dlani se přečtou
a v hlavě zapomenou…