Umělé křídla

Z hněvu, smutku a dálek, je nyní jen popel a hořkého čaje šálek.
Dokážeš dát moudrost, když vidí tě jako blázna?
Pokládej si otázky ale jsi v říši prázdna.
Nikdo neslyší, co slzy křičí, tak čti, co hlava ti líčí.
Radost má nového muže, který je pouhá kost a prohnilá kůže.
Bolest už postavila zeď, tak na co čekáš, povyskoč a leť.
V tváři je bolest, ale vidět ji není, stačí poznat, co je snění.
Je to o tobě, o nás i o světu. Piš o sobě, co brání ti ve vzletu.