Anotace: … aby nepochopeni odešli
Nebe zastírají sivé paravány
alej ojediněle zkropí pár kapek
parkem korzuje několik mladých matek
nevědomky tvoří svůdné karavany
Úpěnlivou touhu se mnou sdílí ptáci
fantazie mi dovoluje vroucně snít
vše bývá umocněno těžkou vůní lip
proto se do světa vskutku nerad vracím
Mám starou duši která vidí o krok dál
jen příliš nezabřednout do reality
život je poutí cizinou - bojem lítým
toto Markus Aurelius sám k sobě psal
A tak lidé kteří předběhli svou dobu
bývají umlčováni jsou v azylech
častokrát píší varovně ve čtyřech zdech
co jsou více než kobce podobny hrobu