myšlenky

Jdou myšlenky po traťi
, bledé, zkroušené,
vidíš své stíny
za život tolikrát zaplatí
Myšlenky strachu,
bolesti, viny,
trpíš závratí
táhneš svůj kříž
na rozbitý klín.
už nestačí záplaty...

Dřív jako svíce
po cestě svíťily,
jako světice
svatozář nosily

co bylo
dnes už neplaťí
dnes posvátnost ztratily, .,
povaleny vlastní tíhou
jdou myšlenky po trati,
jak vojáci do války,
řekni kolik se jich zpět navrátí
Beze zbraní
, bez šance,
bez radosti,
v beznaději....
Z těla jsou zákopy,
z hlavy střelnice
kdo přežije
a kdo zná vlastní hranice....
kdo zahladit na duši
umí stopy...
Kdo.....

A kdo mě uslyší,
když v sobě brečím
Když démony
zpívám
a v kozelci klečím
Chci mír.
Jen sám ze sebou smír.
a s někým, kdo neublíží.
Kdo ochrání
Kdo vytáhne mě z jámy.
bez použití zbraní -
pohladí mě čistou svou dlaní

Válka je úporná
. Válka je odporná.
Když sám pistolí
střílíš si do srdce
– jen ať nebolí.
A pak zůstáváš ležet
v troskách vnitřních polí
s prosbou o čestný řád…
se biješ...
jen za to, že přežiješ.
jen proto,
že jsi pořád
nepřestal milovat.

A kdo mě utiší
když v sobě řvu
kdo mě vyslyší
Když démony zpívám
, a přesto jdu…
Chci v sobě mír
možná jen Anděl
neublíží
a ochrání
vytáhne mě z jámy
bez použití zbraní
svou čistotou ochrání
a zahojí mi rány