Anotace: Pohled do mysli, kde bolest šeptá i křičí zároveň. Krátká, ale silná výpověď o tom, jaká to je hledat hranici mezi tím, co cítíme, a tím, co si jen namlouváme.
Bolest.
Jenom bolest.
Nic jiného necítím, nic jiného neznám.
Je jedno, jaká je, z čeho vznikla nebo jak dlouho přetrvává.
Mají v sobě i ostatní takovou bolest jako já?
Taky tak trpí?
Nebo jsem sama, kdo ji cítí?
Nebo se ji snad jen naučili skrýt?
To jsou moje otázky, moje domněnky, moje myšlenky.
Co když si ji namlouvám?
Co když tak slabou mysl mám?
Dost!
Přestaň si to namlouvat!
Přestaň vnitřně umírat! říkám si.
Bolest je běžná, ale nenech se jí ovládat.
Přijmout, že si to jenom namlouváš je asi to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat... řekl bych, že je to velmi pravděpodobné:-)
09.08.2025 12:03:20 | Ž.l.u.ť.á.k.
Pěkné :)
08.08.2025 17:17:14 | Břetislav