Občanka, pas

Pomalu tu skládám puzle všedností

stojím,  nadávám

cpu se starostmi

kam vlastně kráčím 

kde mám jaký cíl 

proč tady válčím

proč málo mám sil.

 

V dálce měsíc pluje noční oblohou 

vítr profukuje

hvězdy se zalesknou 

však divy nebes

jen hvězdář ocení 

srdce má šelest 

a divné tušení 

 

Krajina stínů 

s křížovým sadem

ta nezná vinu

ta je tím rájem 

co kněz nám sliboval

v nedělní škole 

křížek nám daroval

a řekl sbohem.

 

Tak si tu pitvám 

názory světů 

na tvář se dívám 

možná se pletu 

vrásky se kously 

do tváře mládí 

čas začal kouzlit

a smutně hladit 

 

Tak mi dny plynou

a nevím kam

stránku mou stinnou 

víc si otvírám

asi se blíží 

poslední část 

jak duch se vplíží 

a chce mě zmást.

 

Možná, že ještě 

zažiju lásku 

tropické deště 

i hudbu z pásků

sáhnu si na věci 

co význam měly

nechte si kecy

zůstávám bdělý 

 

že dny se krátí 

čím dál tím víc 

že se nevrátí 

co už je pryč 

že vyhasnou lidé 

kolem nás

co po nás zbyde

jen občanka, pas

 

Poločas rozpadu 

nastává dneska

bojím se rozkladu

jak dřevěná deska

 

Zhudebněno na SUNO:

https://suno.com/s/rCVyc3fe5bBGtw5m