Polibek

Polib na zpět líce své matky
Tož povinné jsou rodinné pakty
Odři koleno, kůži svoji
Prozkoumej svět, však rány se hojí

Polib svoje slzy mokré
Zrádné jsou srdce lidské hmotné
Přítel je ten kdo přítel není
Zrada je první utrpení

Polib člověka z tělesné touhy
Informace genetiky žadoní po blahu
Každý dotek bývá často tak dlouhý
Když instinkt nedbá tělesnou vadu

Polib kudlu či kuchyňský nůž
Kterým usmrtíš všechny myšlenky moje
Pochyby, strach, lítost, to je
Dávný instinkt do těl předepsán už

Polib kámen od náhrobku mého
Věz že pod ním leží mé tělo
Věz že v tělech jsou duše zrádné
Vez že člověk roste, marně stárne

Polib moji nejsoucí jsoucnost
Věz že v srdcích nedlí vroucnost
Věz že člověk je stroj naplněn vodou
Plný kontradikcí, smrt pravou vlohou

Polib krev jenž kdysi proudila žilami
Po vzdálené smrti já vždycky toužil
Však všechno je něco
A něco je nic
Tak líbej jen květiny
To jsem chtěl říct...