{lež}

{lež}

 

Auto lže. Já lžu. Ležák lže.

 

Tvoje definice jsou moc strohé. Žiješ v řádcích a linkách.

Nedovolíš si pravdu přiznat a to, že svět je jako řeky proud

a vše tu splývá.

 

Tvá mysl? Tvůj pohled?

Ten požár pýchy vymet.

 

Tvůj úsměv… Pravý či falešný?

Jak vědět mám?

 

Telefon v něm prohlá těla zříš.

Dívky, jež jak stromy mladé, kterým ještě kůra křupe, listy rostou, zeleň zraje.

Otrháme.

 

To si s tebou jenom hraje. Dí snad pravdu nebo brak?

Ošálí tě tvůj zrak, je to číslo, ty máš jméno,

zná tě algoritmus. Pravdě_podobnost.

 

Drahé auto. Slavný člověk. Tys bezvýznamný holomek.

 

Kde lež, kde JE? Všude koukej, všude hleď.

Mrak ti lže a já též. A ten spolužák v lavici? Ten lže nejvíc,

když neřekne nic. Když se vyhne otázce…

 

Každé slovo přesně volíš! Už mě chápeš?

Úsměv, křeč.

Ty lžeš a já též! Každý den a všem…

 

Co na to říci… Když skrýváš plamen ve svém svíci.

Co na to říci… Když nepohneš svalem ve svém líci.

Co k tomu dodat… Číms mohl být?

Uhnuv pohledem, přestals snít.

 

Ve světě chodících soch začal jsi žít! Vzal si za své jejich praskliny naplněné tmelem. Jednoho dne zjistíš snad, že ta socha má dutá místa, a že občas drolí se ve tmě, když ji nikdo nehlídá. Zpod mořské hladiny periskop vysuneš a spatříš další tisíce hledících periskopů, ztracených lidí. V tu chvíli uslyšíš řev. Kdy z tiché oblohy ozve se skřek. Nádech pak vzdech. Na chvilku ohněm zahoříš a zapálíš s ním všechny své papírové sny a origami. Bude to krásné, pak ponoříš periskop zpět pod temnou vodní hladinu, ale budeš vědět už, že - ve spoustě těch kamenů hoří plamen. A kámen prostě občas lže.