Tynuras

Podoben nestvůře plné zlosti
Obracím listy zaprášené knihy

V západu slunce srocují se již hosti
Vítá je sluha, jehož tvář zdobí velké rýhy

Sál zahalen v smuteční sukna
Krvavá číše naplněna po okraj

Poslední paprsky zdobí stará okna
Koná se zde rituál pro cizí taj

Probuzen jedinou kapkou krve
Vstane snad z děsivého hrobu

Pozůstatky lidské tváře
Obléká k tomu stvořenou róbu

Smrt, stvořená k vlastní lince
Příběh nebo fikce to otázka pro jedince.