Není cesty ven

Dny plynou jako sekundy a čas letí do nebe jako dým,
mít zdraví rozum a nebýt všudyzdejším je přáním mím,
jakej aradox že jsem všudezdejší chováním svým,
už nikdy klid mít nebudu to moc dobře vím.
Jsem celebrita i přestože nevystupuju v televizi,
doufám že pravda vyjde na povrch,
a přežívám díky té vízy,
a nebo přežívám jen v iluzi,
avšak osud je spečetěn moc dobře vím.
nepřátelé a démoni v patách jako stín.
Kam jdu tam jsou,
ženou se za mnou dnem i tmou,
a oni mě hlíodaj až do morků kostí,
až na duši mou,
nejsou to bytosti ale bestie,
co ukájí touhu svou.
Stíny v patách jako stopy v sněhu,
to co se děje je za hranou,
žiju v podsvětí kde jsem figurkou ve hře,
a démoni hrají hru svou.
Hra pravidla jednoduché má buď trp a nebo zhyň,
to co bylo démony odsuzováno,
to je dneska in,
a celou dobu jsem žil v pohádce,
že dobro vždy vítězí,
ale opak je pravdou zlo nikdy nezmizí.
Už jsem se zbláznil je to tak,
že mi nedaj spát to je fakt,
taková už je realita je to pakt,
a já z reality raušem unikám už je to tak.