Bezvýchodné smutno

Noci bezesný bez spánku 

připadám si jak temnota ve mě rozevírá dlaně 

a ukazuje na mě 

bezvýchodnou bolestí

Nastěnky a popelky šli spát.

A já ne.

Asi nejsme v pohádce.

Žádám sílu přijď

Ač pohádky doznêly

V temnotách 

mám tu dítě

smysl co mě láká vstát

jinak bych už padla

mrtvá u zrcadla

kde vidím ty stíny své duše