Tíže

Ruce mé chtějí hřát a zebou

tělo je pochmurné

má duše krotká je nepochopená 

lžím co říkala jsem svět

 

Jed sváru I jablko lásky do dlaní

co je to za svět

nazvaný

denním chlebem

 

Snídaný životem

chřtánem zmaru a darů

z pavučin krehkým

zpřetrhaným

mou duší snad

ano vše si dávám za vinu

Omlouvat se chci Tvému být

za to že neumím žít

 

Bažící Kopretina

po lásce a uznání

byla jednou

byla jiná????

 

Když jak srnce v noci oči září

když svítíš na ni svou svatozáří

 

Ač mám své čarodějky 

přátelství

co mi fandí bezbřeze a se skušeností babiček a matek 

 

Zvláštní dobré lidi divoké a plné energie a tak krásné duše kolem mě

za ruku mě vedou

kamarádka do deště

co v lásce své mě schová

a další rádkyně a pravda

sdílnosti za mou 

duši

co v rodině 

padla jak ovce černá 

snad

děda táta můj a synka mého kamarád největší

mamka té které vůbec nerozumim 

velký strach ne úctu vybudovali si  

bolavým jměním

našem ach ano 

a tak co si všichni neseme?

 

Manžel posvátný dar života

kterým

všechno končí a začíná

syn to krásno co mi dva můžeme 

spolu

chránit

a lásku , pochopení 

mu dát

co neznali jsme 

snad

 

A přítelkyně

jenž

nás osud podobný pojí

ta krása srdce se zbraněmi 

proti všem a všemu co špatné je

Bojovnice lvice hrdá I pokorná zároveň

co kamarádky navěky budeme...

kamarádka S.

 

A tak co si všichni životem vlastně neseme

já vím mám duši křehkou

se střepů slepenou

a omlouvat se smím?

i mé duši z pavučin

 

Tak proč sem jaká sem

svět bolí a krásný je

a jinovatka a zima

s kruhy pod očima

letokruhy bolesti a únavy 

co vidět jsou

a slunce a smích

a naděje a láska

a oheň a voda

vždy záleží na tom jak kdo si mou

duši vyloží

jsem stínem v slunci

i ranou Tvou  

a často máte mě za 

jinou vy co mě nemusíte

zpytuj si každá duše svoje.

 

Možná sem hloupá blondýna 

a možná příliš složitá

Ach světě!

Co ví dav ?

 

Pochopí snad jen Stáňa má nejlepší kamarádka

neb mě asi zná nejlip

jenže nečte básně

radši si se mnou povídá a ví vsechno