Jinovatka

Jsi nehybnou fotkou,
příběhem bez dialogu,
který nadechne se jen,
když na něj pomyslím,
vypadá jako z analogu.

Když ocitne se jako ranní jinovatka
před prahem života.
Jako bych snídala přebytečná sousta,
jako bych stále čekala na Godota

Snila jsem o spojení dvou krásen,
jež se slily do jednoho svazku.
Chtěla jsem být rámem,
chtěla jsem přiblížit se k obrázku.