Takhle mi je

V pobledlých roklinách

smutku

tak povzbuzujícím

a v osamnění

V náladě kopretin

strom starý tam stál a prý všechno ví

 ví čeho se lidé bojí

v duši hloubek

tajemstvích

stínů

Černobílé dlaně

prý soudí odhodlaně

v ranách mých

ukrytých v hlubinnách

starých jako osud můj

zvláštní

krásný ve volnosti

zabitý něčím co způsobily druzí

nebo něčí stíny

černobílý nebo třeba i mý

skláním se před moudrostí

vrb co všechno ví

a holubic lásky co jim srdce vytrhly