Anotace: ...
Ovívá nás horkost z úst
v lehké žízni nadějí
má rodná krajino
a mé průsvitné dojmutí
nezapomenout na vůni z parfému tvého těla.
Já vzdych se ti odevzdal
po stopách míst šály tam
měkce tichem zvlněné
co měsíc krásnem vysvleče potají
po prostříbřeném svitu svítání
až na zahnaném kalu žalmu svěcení.
Šakali vyli věrně preludiem
pro naše odloučení
protože již sen je zkrátka
kůže a řev
na břehu pustého jezera bez ryb z nás
z pokřižovaných směsí dálav
i uragánů přejícných létavic.