Za skleněným zrcadlem

Za skleněným zrcadlem,

myslím, že jsem?
Nebo nejsem?

Za skleněným zrcadlem,
vidím život, jako sen.
Když tam slunce vychází,
zde temná noc přichází.

Za zrcadlem z dýmu,
plamenů, kouře -
já cítím sílu
divoké bouře.

Za krvavým zrcadlem,
střepy, krev pomalu stéká -
jako z otevřené mrtvoly.
Mokvající rány, co nebolí.

Za skleněným zrcadlem,
tam jsem kdo jsem.
Je to má vůle, mé myšlenky?
Nebo mě kdosi vkládá vzpomínky?

Udělám tenhle krok,
Jak dlouho že tu jsem?
Je to den, nebo rok?
Můj zrak je zastřený jasem.

Zářivou nadějí,
paprsky slunce prohřejí.
Chci však světlo?
Pálí to, píchá to, bolí to.

Já volím temnotu,
ticho a slepotu.
Pravdu já znám,
že tam, za skleněným zrcadlem
to nejsem já sám.