VLOČKA PO VLOČCE

Vločka po vločce
padá dětem na buclaté líce
a to hladivě studí
že i vrkavý vzdech se jim na mžik zastaví
a povznese nad oblaka z pírek veřejí.

Ta běličká zákoutí je v soukolí zvonkohry cítit
jak ve spočinutí ruček dlaní
jež křísí ztuhlé časy promodření.

Lze ji nalézt i pod kůrou bdících termitů
a tam větví vějířích lístků snících batolat.

Však Vánoce Vánoce
přejí po nocích hvězd přání
tebou stydlivý Ježíšku
který jsi nadšením laskavý
ve všech našich přidružených arterií
co tulí se mezi sebou
a mlčí světly před světem do výkladnic duší.