TICHO TU VESMÍRNĚ ŠEVELÍ

Jsme oblohou hvězd
nebo nejsme jí...?

Kde to je a zpívává modř v hrdélku ptačí...?

Nemyslím na tyto krásy.

Přiznávám se
jsi nokturno horoucí výš.

Mlčím s vlky pouští nocí
vlčím k zamyšlení blíž a blíž.

Ticho tu vesmírně ševelí.

Ty zaříkáváš záchvěv
jež mi zcuchává dech melodie v nápěv
spících rusalek, které pláčí sladké slzy něh.

Tvůj zásněh smíchů
je i svatě můj, tak se jim známě obalme
v té kukle motýlích uzření.

Prosím, ať v tobě zařím v okovách vraních kopyt.
Hijé bajadéro
hijé purpuro deseti žasů.

Jsme či meči zvěsti dálin?
Neprozradím.

Přelétám v nás
vy odrazy pnoucí z listí
a co nevím
nasbírám křídly v prachu nití
jimiž tajím záhyb stydlivý k bytím.

A koho teď střežíme
a milujem nadevšechno báje...

Tak koho lásko proznělá si zvířeně vybereš?