Rubáš nemá kapsy

Rubáš nemá kapsy

 

Děda má za pět sto!

Zas slaví naposled.

Čekáme na gesto,

co vyzve ku dortu.

 

Již pozved’ sklenici,

strejček, jenž předsedá,

utichli řečníci,

co doteď rušili.

 

Neslaví, nepřeje.

baví stůl banálnem.

Hvězda se nehřeje,

obrána o význam.

 

Pointa krájena

na tácek k dortíku,

nebyla hájena

jediným jedlíkem.

 

Chutná nám. Zhruba všem.

Postí se slavený.

Bezkapsým rubášem

zahalen - nedutá.

 

Nač by mu krájeli?

Bezzubí nekoušou.

Nejsme mu přáteli,

není nám podstatným.

 

Jemně se usmívá,

s pohledem na náš hod.

Nejasná kurzíva,

v očích mu dopsává.

 

Dozněly vidličky,

povstali pozvaní.

Zužili chviličky

k procházce po dvorku.

 

Radí se mužové,

kdo drůbež podědí,

záclony růžové

probírá ženština.

 

Vlastník - ač k lavici

- vázán by radši byl

kořeny s dědici

k rodové dřevině.

 

Strom ale prohnívá.

větve se předhání,

Slunce víc ohřívá

dravější výhonky.

 

Protrhnuv nebes šeď

valí se na zem déšť.

Čekati na pečeť,

hrnou se do sucha.

 

Zůstávám s poctěným,

než ho déšť odplaví.

S oltáře zpožděným

poprvé soucítím.

 

Přál bych mu k slavnosti

bílých lží ode všech.

Pod maskou mravnosti

poklidně hřešte dál.

 

Ze světel příbytku

vibruje strejčkův tón.

S veselím přípitku

každý je v souladu.

 

Bavič je na řadě.

Podědí lavici.

Předurčen ke zradě,

sám bude vynechán.