Anotace: Je to báseň, která nehledá útěchu ani smíření. Neptá se ,jak žít", ale konstatuje ,ze už hrajeme". Má blízko k fatalismu, možná až nihilismu, ale není prázdná - právě naopak, je tíživě lidská.
O život kostky mrzák hraje..
sázka tělo..
a výhra ?
Kde života člověk v šanc dává..
bez výhry hra se hraje..
Hra konce uvítá,
poslední písek se přesype.
Konce tma prolíná,
hrát musíš do té chvíle..
do posledního zrnka,
až budeš anděle míjet..
k lůžku budou se stavět..