Poslové lampiónů

Poslové lampiónů,

když přecházím zebří cestu,

kolik je těch lidí v čase?

Kde nechali svou vestu?


Poslové lampiónů,

utopili se v řádcích vody,

a já tu sedím jako panna -

vyplatí se věřit

na náhody?


Možná kdysi, nejednou

tiskli k sobě nepřípustné.

Avšak zlomila se vládou vody,

zažila si věci hnusné.


Zemí proběhl kvapně

a nebál se on

Časotvůrce.

Modrá v černé zaúpěla,

s šálkem doby,

sešla hladce.


Věčná světla mezitím -

blikla třikrát zbytečně.

Staré město Babylonské

zapomenout v žáru chtělo

vlastní jméno.


Poslové lampiónů!

Stojím v loužích po kotníky,

čas jim mezi prsty teče.

Proč se nikdo neptá mě

malé panny.


Na přechodu zůstala -

jedna rukavice.

Jaká je ta pravá tvarem,

který kdysi hřál

mé srdce.



Pak zazvoní tramvaj

na zebří cestě.

Sním pro včerejšek,

který pozdě šel

o celý život

kolem mě...