Větve Klamu

Procházím temným Hvozdem.
Tolik naděje a světla ve vzduchu.

Procházím temným Hvozdem.
Vyjadřuji sympatie-
Nížinám i jeho přednostem.
Však knihu v podpaží si nesu.

Nevím zda ty pohledy snesu.
Strachy v kořenech se třesu.
Spáchal jsem nejhorší čin.
Byť nedochůdče matce ukázal.

Po cestě sbírám lístky.
Potrhané, ale plné barev.
Myšlenky, hlava plná larev.
Mám čekat můru-
Nebo snad motýlky?

Nervy vržou jako nohy kolíbky.
Procházím temným Hvozdem.
Hvozdem chladným jako polibky.