AČ TO CELÉ SHRNU

Ač sem se tě nahledal
nebylo to nadarmo.

Ač sem viděl děsy nocí
zdálo se to ptákům černých očí.


Ač láska po mně nikdy netoužila
nevadilo mi to snad.


Ač to celé shrnu
se všemi otazníky bez teček a na konec
tak lépe nevědět, než vědět
a trápit se jak trapiči v chrámů sebelítosti
která škodí uprostřed bitevních polí frašek.


Ač ten rozum trochu mám
za muka luk přibylo Bohu věřících
i mých roztroušených vrásek
co sem po nich zestárnul předčasně
v pamětí nezáživných řešet utopické tragikomedie.


Ač mrtvolné hry to obscénně započaly
tak písmena ohluchlých knih, po kapitolách již nepromluví
a prach z prachu se už nepomstí objemným madonám
ani vraždícím strojům
ani poplivaných ulic psychopatů
tam jsou v ráji evinově kozatí
a chtějí se zalíbit v plynových maskách záští.


Hroby nedočkavé
na toto cíleně čekají

jestlipak soudný den nastane...?