Občas nespím

Tak uvař čaj a poslouchej,
jak se kradou do hořících zdí.
Tam kdesi v podkroví jisker spí,
stojí a vedou mě do přítmí.

Promarněné chvíle jedné sloky,
kterou jsem nikdy nehrála.
Prodali mé housle starému slepci,
a teď ujíždí měchem heligonky.

Na opačnou stranu vsí.

Klidně mi vynadej,
lež má totiž dlouhé nohy.
Pokaždé, když se rozběhne,
zakopává o prahy.

Co táhnou mě dolů zpět,
abych nevzlétla
do éteru mraků krásných.
Tak poslušně hlásím,

i když to už víš:
občas nespím