Vrah...?

Vrah...? 

Chci tě vidět na kolenou.

Nenechám tě zapomenout.

Přes mlžnou clonu

marně vyhlížím

chvíli tvého skonu –

dnes nepřijdeš domů.

Chvěješ se jak zvadlá růže,

tady ti nikdo nepomůže.

Tvůj smutek už mě nedojímá,

přítomna je jen tvá vina.

Byla’s mi nevěrná, poběhlice.

Asi jak levná společnice! 

Takový podraz jsem nečekal.

Bez pomsty nedokážu jít dál.

Zoufalá prosba se zadrhává

tato chvíle je ta pravá.

Překotné couvání rozvíří prach.

Z očí ti kouká nezměrný strach.

Jinak to nejde, já jsem tvůj vrah.

Jediným lékem na můj žal

je nabitý černý samopal.

Kulka proletí tvou křehkou hrudí.

Za tento čin ať mě jen Bůh soudí.

Tmavá krev vytéká z rány,

na obloze krouží vrány.

Po zásluze, moje milá,

tě má zloba zahubila.

Odhodím pistol pryč

A namísto ní popadnu rýč.

Do hrobu vložím mrtvé tělo

přesně tak, jak to mé srdce chtělo.

Téhož dne mě našli.

Zákon, ten je k smíchu!

Uvázali mi na krk mašli,

ať zláme mou míchu.

Skončil jsem na šibenici.

Tohle má být spravedlnost?

Ještě že zabil jsem tu podvodnici,

pro její vlastní nečestnost!

A příběh o mojí pochybné vině

i po letech bude připomínat

kresba ze soudní síně.

Ač stará, bude zpodobňovat

mě jako bezcitného zabijáka

a jí jako ubohou oběť.

Takový obrázek snadno zláká

zavrhnout moji zpověď.