Čas II

Mezi dvěma okamžiky,

nachází se čas,

mezi dvěma těmi tiky,

vysvětlit Ti zas,

že to nejsou žádné triky,

že ubíhá v nás.

 

Místo svoje vlastně nemá,

prý je součást prostoru,

ústa Tvoje dosud němá,

dají průchod hovoru.

 

V hospodě se dozvíš vše,

dej si pivo raděj dvě…

 

Milá divo,

dám si pivo!

 

Čas? Tož jasné,

Bez něj by si chcíp,

Závěry úžasné,

Drahý je jak cyp.

 

Hej děvucho,

Nemáš pro mě čas?

 

Dám si tužku za ucho,

na co myslíš zas?

 

Mám moc času,

tož se nudím…

Tvoji krásu,

ráno vzbudím?

 

Nemám času právě nazbyt,

a pro Tebe vůbec ne,

nechceš-li čas zrovna zabít,

mazej do dom fakane!

 

Tam rob co máš,

doma robu hlaď!

Jó čas nemáš?

Nezahne Ti snad.

 

Doba mezi okamžiky,

nazývá se čas

jiné oko různé mžiky,

pro každého z nás.

 

Okamžik je taky doba,

po kterou se nudí roba,

kterou měl jsi radši pít,.

než souseda doma mít.

 

Pohybů těch počet

k před a potom,

jak ses dočet,

je to o tom,

že je kolem nás,

vesmírný ten čas,

v nevratném tom pořadí,

nakonec nás rozřadí…