Mezi dvěma okamžiky,
nachází se čas,
mezi dvěma těmi tiky,
jak vysvětlit zas,
že to nejsou žádné triky,
že ubíhá v nás.
Mezi těmi okamžiky,
změří se jen doba,
je předmětem polemiky,
jak určit je oba.
Příklad tento názorný,
pohled třeba jepičí,
nestačí být pozorný,
start už ani nekřičí.
Závěrečné sdělení?
Po nekonečnu dělení,
je začátek s dobou nula,
konec s dobou taky nic,
limitně se nepohnula,
okamžiku doba! Sic?
Kapku delší oklikou,
dostal jsem se na začátek,
netrpím však panikou,
jen mám v hlavě lehký zmatek.
Doba mezi okamžiky
nazývá se čas,
jiné oko různé mžiky
vnímá každý z nás.
Pohybů těch počet
k před a potom,
jak ses kdysi dočet,
je to o tom,
že je kolem nás,
vesmírný ten čas,
v nevratném tom pořadí,
nakonec nás rozřadí…