Nepřízeň osudu.

Za otřesu země, za veliké bouře,
za potlesku lidu, za úsměvu bohů.
Zrodil se muž, nebylo sporu,
že on je ten, kdo nepodlehne vzdoru.

S hlavou vztyčenou, s paží vztaženou,
vedl nás k vítězství, lidé si vzpomenou.
S přítelem po boku, s podporou vojáků,
získával území, odolával útokům.

V křiku a zoufalství, promlouval k lidu,
s hrdostí - nadějí, dosáhnul míru.
V nepřízni osudu, ve chvílích strachu,
stoupal však dál, k vrcholu Olympu.



Strach je to jediné, co všechny z nás omezuje,
ať už ty nesmrtelné, věříte-li v ně.
I mocný Olymp, bál se svého soka,
rozhodnul tedy tak, jak se od nich čeká…