Sonet Hrbáčův

Korunu snímám z unavené hlavy,

vážu do plátna promarněných let,

a k tomu střípky dávno zašlé slávy.

Důkaz že stejně nezměníl jsem svět.

Doufám jenom, že na mém pohřbu bude

rolniček víc než uplakanejch gest.

A že ten chaos, co tu po mě zbude

spraví zpěv šašků znící v hluku měst.

Nikdy jsem nechtěl hrát vám patýře,

snad proto jsem vás k Bohu nedoved.

Posledních pár let trávím ve víře,

že i On sám je tuhej jak led.

Tak místo vás teď jsem zván k pokloně,

že prodal bych království za koně.