1938

Přes hory se řítí smečka běsů

a hladově mordy rozevírá,

vstříc hrotům zželeznělých lesů,

a rytíř ke vzdoru zbroj sbírá.

Vstříc betonovým hřbetům a hrudi z oceli,

již planou města a půda zradou černá,

My stáli, s to udělat, co jsme museli,

však družina dávno nebyla již věrná.

Král kvapně opustil svých druhů,

a horečně podpisuje psaníčko.

Bídné plémě vpustil do svých luhů,

Zde Braniboři, zle je, matičko!

Tak otvíráme náruč, komu nás předhodili,

ať hladná saň na chvíli chuť ukojí,

Chlapec škrábe do písku ve stínu u mohyly

"Vlasti, odpočívej v pokoji!"