Výkřik paměti národa

Rodili jsme se a umírali jsme,
pro budoucnost, která je dnes...
Nezastavili jsme před krví svých přátel,
natož před krví svých nepřátel.
Od rána do noci, od noci do rána,
stáli jsme na bojištích, dokud rána nepadla.
Naše matky plakaly v tichu polí,
naše ženy sytily děti.
A když bubny zmlkly a dým se rozplynul,
zbylo jen pole duchů.
Vzpomínám na dny,
kdy bojovali jsme za bohatství,
kdy bojovali jsme za svobodu,
kdy bojovali jsme za rodinu,
kdy bojovali jsme za děti,
aby se od rána do noci smáli!
Kam poděl se náš pud,
proč strach pohltil naší hlavu?
Národ umírá,
neb vzdali jsme se slova ????
Vzdálený jest můj řev,
jak zbytečný hrách pod zdí,
vedu v sobě samém,
jak válku s mloky.
DODATEK:
A tak tu stojím,
ne s mečem, ale se slzou,
ne na barikádě, ale v prachu slov,
která jsme zapomněli vyslovit.
Nevolám po válce,
ale po návratu cti.
Ne po krvi,
ale po pravdě –
která se už nosí jen šeptem.