Pod rubáší anděla...

Anotace: Už podle názvu zařazení téhle básně, už víte, že už sem nemusím nic psát. Věnováno WHIOLET

POD RUBÁŠÍ ANDĚLA...

Padlí andělé jsou často různí.
Žluté zuby - jen si trochu hryzni.
Ruce - dlouhé hnědé pařáty,
nehtama vám škrábou na panty
u dveří.

Nemají žádné žluté panenky,
místo nich šlehají rudé plaménky.
Jejich tělo je jen kost a kůže
a maso jako zvadlá růže
červům k večeři.

Ve stínu kápí divné osoby.
Ze stínu tě jedna náhle osloví.
Chtějí, abys byla jednou z nich.
Na tváři źlý, hrůzný smích.
Nevěříš.

Nejsou to zombie a jiný mrtvoly,
padlí andělé, co jinak žít nemohli.
Ověř si jejich genetický kód,
než se pod tlakem položíš na špičatý hrot
k jejich večeři.

Jsou to posluhovači ďáblovi,
podívej se jim pozorně na rohy, na nohy.
Jejich sídlem je velká horká jeskyně,
kam někdy zavítají i lidi nevinné,
když se sešeří...