Vymítač ďábla

Vymítač ďábla

Je dvanáctá hodina večer,
tma že by jeden brečel,
Kdesi v nějakém baru duch člověka vešel,
v tom vymítač ďábla do tamních míst vešel.

Duch ztracen, v temnotě mezi nebem a zemí,
kde je bůh, tam nikdo jiný není.
Místo strachu prach, místo růží trní.
místo času prázdno, místo života, jenom snění.

Cítíš člověče? Ďábel v tobě schován?
Cítíš? Neutečeš, je k tobě přikován!
Cítíš? Je tvým chtíčem vychován!
Cítíš? On však může být pochován!

Přineste provazy, poručil vymítač ďábla!
Taky zrcadlo, a kříž, kouskem zlata!
Ve jménu otce i syna a ducha svatého,amen!
Zmiz z člověka dobrého, odejdi a už se nevracej!
Opusť jeho tělo a to zlato s sebou vem!

Ruce mučitele napínají se hrůzou,
prsa vzdýmají se pod hrůzou,
vymítač ďábla políben můzou,
prodírá se chátrou, prodírá se lůzou.

Provazy zavázal tu ženu,
A pak nad ní na mou věru,
Postavil zrcadlo a viděl tu melu:
Syn ďáblův, ukázal se v plné kráse,
Chtěl pokračovat za svým cílem, po stejné trase.
I když mnohdy zdá se,
že konec byl, prý vrátí se zase.

Nahnutý osud osoby s ďáblem v těle,
při pohledu na ni, každá tvář bledne, každé tělo se chvěje,
kdo kdy stojí a stál vedle,
ten si leknutím sedl, nebo si co nevidět sedne!

Ďábel chycen v zrcadle,
Zmítá se z rohu do rohu,
Zrcadlo spadne,
Ďábel spěchá ku bohu
Vysměje se mu a povídá:
,,,jednou povečeříme u tvého stolu!´´
,,Jednou probudím zlé z hrobu!´´

Nyní je od ďábla klid,
Ale ne vždy to tak musí být!
Jednou se může náhodou zrodit
A udeřit!
Třeba při tří šestkách,
Bude každý nachytán na švestkách!
Inomine patres at filie at spiritus sankte, amen!
Nastesti je svet diky vymitacum od hrozby odvracen!