Anotace: Taky už tomu je pár let, co jsem to psala... Z dob, kdy jsem teprve objevovala tyto tajemnosti...
S tváří anděla
S vlasy do čela,
Když nad tebou se skloní
Oko slzu uroní.
Zuby ostré jako nože,
Odnese tě na své lože
Z tvojí krve bude žít
Neutěšeně pít.
V očích objeví se jiskra
Sladká krev ze žíly tryská.
Zvrácená rozkoš pulzuje
A v těle se usazuje.
Navždy by tě chtěl milovat
A ve svém srdci uchovat.
Láska ho provází po staletí,
Je to jeho posmrtné prokletí.
Vlad Bela Denszo Dracul, jméno jeho,
Jméno nemrtvého.
Kde je teď?
Života a smrti spleť?
Žije, dýchá, zemřel?
Život mrtvých uzavřel?
Taky jsem o něm psala báseň, ale nedělám z něj upíra...jmenuje se "Hrdina", třeba si ji i přečti...
04.12.2007 16:42:00 | Isabella Monvoisin
Myslíš jako, jak je nejlépe pohostit? :-D Vezmeš nějakou pěknou slečnu, uspíš jí, položíš na stůl a nabídneš... :-D samozřejmě přiložíš kapesníček na otření úst. Párátka netřeba...
24.11.2007 13:40:00 | Karmínka
Když se pokusím vcítit to těchto tajemností, říkám si, jasí jsou upíři asi hosti? :o))
24.11.2007 13:34:00 | Beepat