Rada do života...

Ty jejich oči tu vždycky byly
Ty šedý ksichty a zastřenej hlas
Se kdysi dávno všechny v jedno slily
Teď drtí kosti a lámou ti vaz

Za rohem čekaj' a tiše hledí
Čekají na chybu, pak popadnou nůž
A ten je v rukou tak dlouho svědí
Dokud si neřeknou - nuže, tak už!

Bývali přátelé, co dnes jsou kati
Bývali kněžími kdo dnes soudci jsou
Zvečera s bídou jsou z poloviny svatí
A s hlavou svěšenou vstříc obzoru jdou

Chytni se lana a vyšplhej výš
Nebo tě dostanou, maj pro tebe nůž
Jedině v oblacích snad nalezneš skrýš
Tak chlapče zaber a trochu se vzmuž!