Velká démonická

Anotace: Jedna z mála básní, ze kterých mám opravdu dobrý pocit...

Velká démonická…

Ze zakalené vody
Démon na mě kouká
Všechny moje soudy
Mám teď v hlavě brouka

Démon zlý a šedivý
Hnáty dlouhé, proradné
Oči má modrý, rejdivý
Jak to teď se mnou dopadne?

Vyskočil ven a mě lapil
Já křičela jsem jako čert
Však chytil mi pusu a zalepil
Doufala jsem, že je to žert

Stáhl mě do vody kalné
Byla jsem jako otrok
V budoucnosti dálné
Nebyl žádný pokrok

Proč si vybral zrovna mě?
Co se mnou asi tak zamýšlí?
Jak hloupou minulost měl
Že takto přemýšlí…?

Teď vychází otázek stovky
V odpovědi nevěřím…
Než brouk rozevře krovky
Voda se rudě začeří…

„Jak smutný je to konec..
Proč to tak skončit muselo?“
Šeptá si „horní konec“
A nikomu není veselo

Démon ve vodě však žije
A stále si tiše ve vodě sní
Kousek od pramene Dyje
Počítá stovku let a dní…

Až sto let i dní uplyne
To bubliny přestanou unikat
To lidská láska pomine
Už nikdo nebude utíkat…

Ten démon je tu jako hrozba
Leč nikdo jej neslyší docela
Že v řeky uniká velká prosba
Tvora s velkou duší, bez těla…