Divný večer

Anotace: Veršované Obrazy téhle doby

Doznávám směle svoje špatnosti,
Nehodlám je ani nikde skrýt!
Vím že mě chybí trochu slušnosti
A že jinak měl bych žít.
Nevadí! Raději dlouze budu vzpomínat
A od studu červené líce budu mít
Špatnosti po sobě zanechat?
Raději!! Než nic neprožít!

Brouzdal jsem se temným hájem
Hledal chatu jednoho přítele
Pomalu ztrácel jsem zájem
Když krutá zima šplhala mi po těle.
Ani Nevím jak dlouho jsem bloudil,
Ale nehodlal jsem v lese dlouho trčet
Po teple domova, rázem jsem toužil!
Neb začalo hustě pršet!!!
Nevěděl jsem co dál!
Můj oblek promočen byl zcela
Horší den jsem snad nepoznal
Ale horší hodina ještě přijít měla!
Větve mě mlátily do obličeje
Krev ředila se se studenou dešťovou vodou,
Koukám jak tělo zimou se mi chvěje
Vybral jsem si cestu docela tvrdou!!!
Problémy měl jsem s koleny
Chodidla jsem už ani necítil
Plíce mé byli už zchváceny
Málem na dně jsem skončil

Byla vlastně už tma, všude bylo ticho
Černý závoj se začal proplétat mezi stromy
Hlady začalo mi bolet břicho
Blesky následovaly rachotící hromy
Už vzteky jsem to chtěl vzdát,
Když v tu zahlédl jsem nějaký rozpadlý dům
Nezbylo nic než k němu se vydat
A přestat věřit nesmyslným snům

Cesta nebyla dobrá, jak bych si přál
Bořil jsem se do bahna, více a více
Ze všech sil jsem se brodil dál
A bahno s krví, pokrylo mé líce
Pak přišel pocit uvolnění,
Ta hrozná džungle zůstala za mnou
Cítil jsem jak krev na ranách se pění
A tak trochu, nemohl jsem pohnout hlavou.

Obcházel jsem ten starý dům
A hledal dovnitř vchod
Přibližoval jsem se k zatlučeným oknům
A pod nohama, ležel dosti shnilý plot.
Bylo mi vlastně jedno, jak dům vypadá
Že jeho střecha je zcela rozpadlá
Sic pocit bezpečí mi ten dům nedá
Snažím se dostat dovnitř, jinak se to nedá.

Nohou jsem vykopl zatlučené dveře
Prach se zvedl ze staré podlahy
Přede dveřmi byli ohněm popálené keře
Olízlé ohněm byly i všechny prahy
Jen záblesky blesků prosvítili zříceninu
Byla stále větší a větší zima
Sem tam byl cítit zápach plynu
A tak trochu přepadla mi rýma
Pomalu jsem vešel dovnitř,
Podlaha praskala pod vahou mého těla
Rukou jsem protrhával trsy pavučin
Má ruka se při tom tak trochu chvěla
Nebyl to ode mě moc dobrý počin

Dorazil jsem až doprostřed místnosti,
Kde zachovalý krb vznešeně stál
Myslím že u něj se řešili domácí starosti
Zahleděl jsem se na křeslo, jenž stálo opodál.
Na tom sedával pravděpodobně pán domu
Teď už ale není schopno fungovat
Najednou vylekal jsem se ránou hromu.
Nemohl jsem se ani jinak zachovat.
Při tom jsem si všiml, obrazu na zdi visícího
Krásná pana na něm stála v obětí muže v uniformě
Chytl jsem se trámu třesoucího
Ten barák nebyl zřejmě ve formě.

Ta panna byla opravdu nádherná
Její pleť byla tak krásna a hladká
Snad byla svému muži věrná
Ale pravda je lávka, tak vratká

Dlouze jsem se na ten obraz díval,
Když tu podivné věci začaly se dít
Tak dlouho svůj klid jsem si hlídal
Měl jsem žízeň, ale nebylo co pít

Tak divně se zklidnil vítr,
Hlas bouřky jako by zmizel
Oteplilo se, svlékl jsem mokrý svetr
Trochu procitnout jsem chtěl.
Začalo se mi zdát,
Jakoby se v domě poněkud rozsvítilo
Prach z podlahy začal mizet
Vše staré rázem nový povlak mělo.
Posadil jsem se na opěradlo rozbitého křesla
A pomalu začal prohlížet si pokoj
A jako by se přede mnou mlhavá postava se mihla
Lekl jsem se, spadl na zem, zaujmuv jsem nový postoj

Hned jsem se postavil a hleděl před sebe do šera domu
Nechtělo se mi věřit, tomu co jsem zahlédl
Optický klam to asi byl, dejme tomu
Docela rychle jsem tento nesmysl zvládl

Pomalu jsem se začal procházet
Skrze ztrouchnivělá prkna hleděl jsem ven
Sám se sebou jsem se začal vsázet
A na kalhotách čistiti začal jsem si lem
Nohou jsem ledabyle kopal do věcí kolem
Až najednou cosi se divně na zemi zalesklo
Krásný zlatý přívěsek, krásné dívky obrázkem
Na srdci trochu mě to zahřálo
Zvedl jsem ho a přistoupil k oknu a zahleděl se na přívěsek
Záblesky blesků, dostatečnou doby mi posvítily naň
Trochu jsem se vrátil nazpátek
A po zemi jsem nechal přejíždět svou dlaň
Nic, vážně nic už tam nebylo, hledal jsem dost usilovně
Tak zvedl jsem se opět z kolenou a po pokoji chodil
Jen můj stín za mnou táhl je věrně
Byl tam kudy já všude jsem chodil

Na stěnách stopy po malbě a vzoru Egypského
Všude pavučiny, špína, prach a popel spálenin
A zbytky dalšího obrazu, krásného
A po zemi rozbité láhve od vín
Na schody co vedou do patra jsem se ani neodvážil
Vypadaly vrtkavě, nevěřil jsem v jejich pevnost
Opět jsem se na okraj křesla posadil
Bylo šero, vše bylo rozmazané, chyběla mi přesnost
Opět mé oči spočinuli na obraze té dívky
Uvědomil jsem si že stejná na přívěsku se směje
Byla zima, zastesklo se mi horké polívky
co to? Nějak divně podlaha se chvěje!!!!

Vyskočil jsem a pevně se ostavil, mé oči koukali kolem
Rychle jsem pohledem přejížděl celou zříceninu
Zase jsem zahlédl postavu, srdce se mi zatavilo málem
Leknutím vyslal jsem k zemi slynu
Jako by ten přízrak zmizel ve zdi
Fuj tajbl, proklatá halucinace!
Můj čistý úsudek brzdí
Je tu více vzrušení, než na Hromnice!
Ale, co to? Jako by se ten obraz na zdi pohnul,
Jako by něco zpoza něj vykukovalo!
Tak nejistě jsem opět vstanul
A jít blíže k obrazu, něco mi donutilo!
Svazky papírů, už žlutého, jako bych viděl
Měl jsem strach tam sáhnout
Ale dozvědět se více jsem chtěl,
Tak jsem se zkusil trochu nahnout.
Uchopil jsem do ruky ta svazky pergamenu,
V ten moment obraz k zemi se zřítil
Sakra, lekl jsem se tak že bych potřeboval karanténu
I ten poslední chlup na těle se mi zježil!

Počkal jsem chvilku, až prach se opět usadí
Aby se opět zase dalo dýchat
Ale stálé světlo mi tady schází
Začal jsem ho tedy po domě hledat

Našel jsem v rohu starou ohořelou almaru
Dveře však nemohl jsem lehce otevřít
Tak tedy použil jsem sílu, a dalo to námahu
Ale povedlo se, ale co jiného jsem taky mohl chtít

Osud mi přál, svíčku v šedivé šeru jsem zahlédl
A na půl rozmáčené sirky našel jsem v kapse
Zapálit svíčku asi na padesátý jsem zvládl
A najedou jiné věci najednou ukazovaly se
Nějaké ošacení ještě ve skříni bylo, mýdlo jenž čas ovíval
Ale mě zajímaly více ty svitky, co jsem v ruce svíral
V druhém koutě postavil jsem stůl co převrácen byl
A židle také ještě šla, tak jsem jí oprášil
Papíry na stůl jsem pak vedle svíčky položil
Sedl jsem si a židli pořádně přistrčil

Začetl jsem se, byly to dopisy, zdá se že pro tu krásnou pannu
Od ženy která ji před záludností jejího manžela varuje
Ať raději první do kávy jed dá mu
Než on jí dříve zabije!

Pak i milostné psaní jsem našel
Čistý cit někdo k ni cítil
Ale nebyl to zrovna její životní přítel
Neb jí stále o lásku prosil.
Tak troch mne to dojalo, ta slova krásně napsaná
Četl jsem Ty dopisy, jako krásnou knihu
Jsou tak čistá, tak upřímná
Jako on bych chtěl mít v lásku tu víru.

Má krásná paní, proč tak dlouho neodpovídáte
To čekání stále a stále mne ničí
Napište mi lásko, jestli mne ještě stále ráda máte
Jestli ve vás stále lásky sazenice klíčí!
Já pro lásku k vám udělám cokoliv, věřte mi
Tam alespoň slovo souhlasu pošlete mi!

Krásný dopis, opravdu se mi líbil. Mohl bych je číst stále
A všechny dopisy nejsou takový
V některých dopisech tu ženu, jiná žena varuje neustále
Asi jí chtěl zabít její manžel, čert ví!
Četl jsem tam že její muž o život jí usiluje
Pro její peníze chce se ji zbavit
Snad proto jí neustále ta stará žena varuje
Chce jí neustále chránit

Nevím jak dlouho Ty dopisy jsem pročítal
Ale jejich tajemství mě lákalo čím dál víc
Okolí jsem prakticky nevnímal
Ani to že v domě začal být hrozný hic
Že venku pomalu bouře ale sílila
I když v domě nebylo to prakticky poznat
Jako by ve mně najednou ostražitost chyběla
A já si přestal svá záda hlídat!!!
Dozvídal jsem se další indicie, skládačku pomalu jsem skládal
Ten osud jako bych začal vskrytu chápat
Další útržky jsem v těch dopisech hledal
Nedočkavě jsem se začal za uchem škrábat
Hltal jsem ta řádky, psané ještě v staré řeči
Nechtěl jsem aby to někde skončilo
Svou klepající nohu, měl už jsem skoro v křeči
Ale skončit se mi vážně nechtělo

V ruce jsem si prohlížel ten přívěsek
Tvář Té ženy byla opravdu krásná
Nechtěl jsem si připustit ten dovětek
Že její láska nebyla tak jasná

Zvedl jsem se, a ke skříni jsem opět přistoupil
Pod plápolajícím světlem plamenu svíčky detailně jsem ji prohledal
Ne, neberu to tak že jsem bez soucitu minulost loupil
Já tu minulost prostě jen hltal a hltal
Našel jsem další listiny ohořelé, ale s písmem čitelným
I další fotografie té ženy i muže z obrazu
Přejel jsem je pouze pohledem letmým
A zapomněl se koukat do zadu.

Když jsem se otočil, v šeru vedle okna mlhavá postava té dívky stála
Byla tak nehybná, krásná a bílá, a jako by najednou hudba začala hrát
Připadalo mi to, jako by se tak trochu smála
A svoji ruku začala mi podávat!

Začal jsem se bát, vše mi rázem vypadlo z ruky
Svíčka zhasla, a dům zase zaplavila temnota
Rytmus mého srdce, byl najednou tak prudký
Měl jsem vyvalené oči, na čele pot a mé tělo zajala klepota
Padl jsem na kolena a nezastavitelně jsem se třásl
Nepamatuji si že bych něco podobného někdy zažil
I blesk z venku najednou zhasl
A všechen ten hluk, najednou se ztišil.

Najednou ta dívka promluvila, a její hlas byl nádherný
Tak trochu mi ten samet v hlase uklidnil.
I když jsem se cítil docela vyčerpaný
Na své klepající se nohy jsem se opět postavil

Proč se bojíš? Pročítal jsi dopisy adresované mě, a chtěl jsi mě poznat
Chtěl jsi se dozvědět co se tady v tom domě vlastně stalo!
Tak se konečně přestaň klepat
Aby tvé tělo tady ten prach nevířilo!

Dala se ta dívka do pohybu, a jako by se země ani nedotýkala
Jako by prošla i trámem co napříč pokojem ležel opřen o zeď
Má hlava její pohyb pozorovala
Čekal jsem hladově na její zpověď.

Ano můj manžel snažil se mně zavraždit, pro můj velký majetek
Pro tento dům, lovecký zámeček a pro velké množství hotovosti
Do jídla dával mi mnoho otrávených látek
Neznala jsem dříve jeho bezcitné krutosti
Ale nemohla jsem se s ním rozvést, on nedal souhlasu
Já svého milého daleko jsem měla
Ten milostně noříval svou ruku do mých vlasů
Jeho čistou duši k sobě pojmout jsem chtěla
Ale můj muž vědom si předvídané ztráty majetku, s rozvodem nesouhlasil
Vše děla pro to aby můj milovaný v zapomnění skončil
A mě z tohoto světa zprovodil
A on sám do ráje bohatých vkročil

Nabral jsem sil a směrem k přízraku jsem vykročil
Ale zastavila mi pokynutím ruky
Raději jsem se zastavil
A ukončil jsem své kroky

Usiloval Tvůj muž o Tvůj život?
A jak to vlastně všechno dopadlo?
Doufám že nenašel na to jak Tě usmrtit, návod!
To by mě hrozně mrzelo!!

Ale našel návod jak na to! Postupně mě otrávil
Já stále chřadla a chřadla, a on se veselil se svou milenkou
Můj milenec se v hustém lese na vždy ztratil
A já zůstala sama jen z bolestí svou
Má matka byla daleko, ale varovala mě dostatečně brzo
Ale já hloupá ji neposlouchala
Také se mi to ošklivě vymstilo
A já tady potupně zahynula!!!!!!

Procházela se po domě, a její pohyb byl tak ladný
A jako by paprsky světla od jejího těla vycházely
Pohled na ní byl tak ukrutně krásný
A ode mně by jste se toho tolik nedozvěděli

Krutý příběh, ale jak to bylo dál mě zajímá
Tedy omlouvám se za svou nedočkavost
Vím že moje zvědavost vám vaší bolest připomíná
A tak trochu i já vnáším sem krutost

Nemusíš se omlouvat, alespoň má duše teď najde pokoje
Když ze sebe to dostanu, určitě mi bude líp
Umřela jsem po pomalu a ve velkých bolestech, tak to je
Umřela jsem v době, když začala jsem opravdu žít

Poslouchal jsem jako malé dítě pohádku před spaním
Ani jsem nedutal, šel jsem za poznáním

Všechno mu spadlo do klína, majetek ho potěšil
A nikdo se nad mojí smrtí ani nezamyslel
Jeho kamarád doktor, při pitvě stopy zahladil
A on tak snadno a nepotrestán k blahobytu přišel
Ani na pohřeb nic nedal, vše má matka zaplatila
Oni ani na něj nepřišel, válel se tady se svou milenkou
Za všechnu dobrotu jsem krutě zaplatila
Měla jsem smůlu, a dosti velkou!!!

Nevěděl jsem co mám říct, nebylo mi zrovna veselo
Ale ani ona se zrovna dvakrát nebavila
Divné mrazení mi přepadnulo
Viděl jsem že té tíhy ale zbavit se chtěla

A proč je tento dům spálený? Nějaký požár se tu stal?
V době kdy už na dobro byl už opuštěný?
Nebo Bůh majitele potrestal
A sebral mu to co nezákonně měl

Přiznám se že jsem čekal odpověď
Která je možná dost krutá
Ale tak mi připadalo hezké aby takhle skončila ta zpověď
Když už se to tak motá

Ano, Bůh ho potrestal! A nemám s ním slitování
Jednou při velké oslavě to tu přehnali
Dost podnapilí ulehli ke spaní
A svícny hořet nechaly
Pak velký vítr prohnal se ztichlým domem
A hořící svíce ze stolu shodil
Hned za velkým praporem
A oheň najednou celý dům pohltil
A to byl i konec mého muže
Nic už nemohlo mu pomoci
Oheň zapálil vše, i na okně mnou pěstěné růže
Bůh ukázal sílu své moci.
To je všechno, více už v tomto příběhů není
Více už nemám Ti co říct, na tvou zvědavost
Teď musíš se oddat snění
A vymazat tu hroznou krutost

Neměl jsem slov, jen jsem tam stál s otevřenou pusou
A pozoroval jsem jak ten přízrak pomalu mizí
Z čela otíral jsem pot svou rukou
Že to končí, trochu mně mrzí
Tak jem tam stál zase sám
a venku počasí se konečně uklidnilo
řekl jsem si že se zase na cestu dám
dá se říct že mě to docela zbrzdilo
vylezl jem ven, už nepršelo, a vydal se směrem na chatu mých přátel
doufám že budou doma, a nebudu muset stát u dveří
budu muset ale o této příhodě mlčet, krutý to úděl
stejně mi nikdo z vás………………………… neuvěří!