Anotace: druhá z vlaku - ty cesty mě fakt ubíjí..
Napij se krve,
moje malá,
dost bylo upejpání.
To není jak prve,
pevná skála,
jen žádné ulejvání.
Zkousni a zatni,
moje milá,
jen syť se bez přestání.
Slunce se zatmí,
přijde síla,
noci náš život chrání.
Vypij až do dna,
moje malá,
ta bledost je k zulíbání.
Dnes už jsi hodna,
hříšná, zralá,
krutého pohrávání.
Já taky často dostávám dobré nápady hlavně když někam jedu. Sedím sama v autobuse, hledím z okna na ubíhající krajinu a napadají mě různé věci. :) Zajímavá báseň.
10.05.2008 20:15:00 | Charibeja
Neni to nejhorěí...na to, že tě to napadlo při cestě vlakem trochu neobvyklé...aspoň já když někam jedu, tak píši o krajině, obloze, a tak :o)
08.05.2008 20:41:00 | Lachailla