Byl to jen sen?

Měsíc dnes v noci plane zvláštním jasem
já vydala se za tajemným hlasem.

Šeptal moje jméno, jak je mohl znát?
Přesto jsem však věděla, že nemusím se bát.

Pak spatřila jsem tu bytost v tmách,
šla jsem k ní jako v snách.

Dvě planoucí oči na mě pohlédly,
až na dno mojí duše nahlédly.

Na krku mě zašimral jeho dech,
stejně jako v mých nejtemnějších snech.

V zápětí to trochu zabolelo
a pevněji sevřel moje tělo.

V jeho náruči jsem se nemohla ani hnout,
když z mých žil do jeho úst tryskal šarlatový proud.

---------------------------------------------------

Probudila jsem se ve své posteli, začínal den,
pomyslela jsem si, že byl to zvláštní sen.

Pak jsem přistoupila k zrcadlu a když do něj jsem nahlédla,
zděsila jsem se toho co jsem v něm zahlédla.

Dvě bledé ranky na mém krku jasným důkazem jsou,
jeho upíří polibek na rozloučenou…