Anotace: ***
cítíš
jak přes okenní tabulku
tykadly prohmatává
každý závit tvého mozku
/staří by řekli:
neboj
je to jen chladnoucí otisk
v ledové projekci Luny
- té pradávné společnice básníků…/
ale ty víš své
plamen svíčky
oživuje na zdi porcelánového bůžka
a stíny v blikavém reji
nepřetržitě šeptají svá prokletí
nepomůže
dát si polštář přes hlavu
zavřít oči
přitisknou dlaně na uši…
už vylezla z kukly
a suší si křídla
ty brdo já to přečetla ale můru jako motýla jsem v tom vůbec nenašla..a našla uplně jiný příběh... Raději půjdu spát a počkám na své červánky..a můr se nebojím...tak jednu červánkovou :-)
30.09.2008 22:58:00 | Nút
no, ještě, že jsem si to přečetla po ránu ;-) Jináč bych se večer bála usnout
15.09.2008 12:19:00 | Caracol
...nádherně podané...po každém přečteném písmenku se mi stále jasněji rýsoval obraz celé básně...černobílý s mnoha odstíny šedi...trochu strašidelný, ale svou podstatou nádherný :-)
12.09.2008 10:00:00 | Lorraine