Řeknu vám příběh...

Anotace: Tuto báseň už tady jednou mám jako součást povídky, ale připadá mi, že si jí tak nikdo nepřečetl a je mi to líto...Takže jí dávám vlastní prostor a kdo by měl zájem, může si k ní přečíst i tu povídku ;) (napsána 26.1.2008)

Neboj se, malá,
Poslouchej hlas.

Neboj se, malá, už jsme tu zas,
Neboj se, ty hlasy, co říkají,
pojď mezi nás.

V prastarém parku děvčátko malé
Houpačka houpá se sem a tam
Neboj se, malá, slyšíš mě zase,
Ten hlas, co zve tě k temnotám.

Neboj se, udělej jen krůček malý
Jen krůček malý do prázdnot.
Neboj se, holčičko, to nebolí
Jen dotkni se nože a ucítíš hrot.

Pro co jsi tady, prý chceš si hrát
Neboj se, neplač, každý má své sny
A i na druhé straně můžeš je snít.

Vidím tvé oči, tak polekané, neboj se,
Udělej jen krok,
Krok ke mně, do prázdnot.

Nabízím ti svět, kde není bolu
Kde není pláče a marných snů
Neboj se a pojď vždyť někde se praví,
Že vše je možná naopak.

Co když je život umíráním
a smrt teprve životem?
Tak neboj se, malá, už neplač,
Pojď, já tě pochovám.

Tak udělej krok, jen jeden krok,
Pojď se mnou, do temnot.

Tak vidíš, už je to dobré,
Já pohladím tě po vláskách
Já nejsem vrah nevinných dětí.

Ty jsi jak Eva, nevinná v ráji,
Já jsem had a toto je mé rozhřešení.

Houpačka prázdná houpá se dál
Tam a zpět tam a zpět
Kolikrát maminka říkala ti,
Nechoď tam, tam je jiný svět.

O, tam chodí stíny
Tam prý jen bolest je
Holčičko malá, neboj se, neboj,
Já jsem tvoje naděje.

Vidíš to, vidíš? Ty slzy štěstí
Já jsem tak šťastná, že tě tu mám
Teď už nejsem sama
Tak daleko…
V temnotách.