Noční pták

Svítily hvězdy.
Měsíc se chvěl.
Nic z toho ten blázen neviděl.
Snad setřel už z lampy noční pel
a hrstku prachu.
Učil se na zítra.
Daleko do jitra,
nic z toho ten blázen netušil,
neviděl mosty ze zlatých žil
vládkyně noci.

-Otevři- -Kdo jsi,
že rušíš můj klid?-
-Jsem král a přišel jsem tě navštívit,
v tvém vlastním domě.-
-A co chceš po mně?-
-Jen trochu tepla-
-A co jsi, stín?
Co že tě nikde nevidím?-
-Nechceš.-

Svítily hvězdy.
Vzduch se chvěl.
A vtom ho ten student uviděl
pár křídel zvířil noční pel
unavených očí.

-Řekni mi, kdo jsi,
a co po mně chceš?-
-Říct ti, že osudu neujdeš,
strach neměj však.
Vždyť já jsem také noční pták,
podej mi paži.
Chceš něco zažít?
Tak pojď.-

Svítily hvězdy.
Vzduch se chvěl.
Noční pták sám si odletěl,
na stole zůstal pak jen pár per
a spící student.
Pak přišlo jitro
slunce oknem vlítlo
a když se student probudil,
ledový chlad mu vnik do žil.
-Přijdu pozdě!-

Zapoměl na sny
venku den jasný
odmítnut pták sám na drátě.
-Hlupáku! Peklo volá tě!
Zachraň si život!
Stačí jen věta
a do konce světa,
smát se pak můžeš kantorům
smát se pak můžeš hovorům
o lidské duši.-

-A kdo jsi?- -Nevím sám,
tebe však rád si pohlídám
na nebi svítí světská krása,
co je ti po mně, co je ti spása?!-

Svítily hvězdy.
Vzduch se chvěl.
Noční pták zklamán odletěl.
Na bílém plátně pár černých per
a mrtvý student.
Svítily hvězdy.
Vzduch se chvěl.
Noční pták jinam odletěl.
Jinde snad jinou práci měl
pak na to každý zapomněl.