Rusalka na hradbách

Jako vítr se prochází hradbami.
Neslyšně za sebou své sukně vleče.
Je bílá, průsvitná a svými prosbami
vzývá mračna k nimž modlí se v kleče

Skrze její ústa bledá
slova bezmoci ven se derou
Nikdo je neslyší, leda..
leda by věřil v tu rusalku bledou

Dopis v obálce černé jak šmír
protnul ji srdce dávno již tomu
A z její duše tak stal se jen netopýr
a odletěl v střemhlav do pekelného domu..