Doteky pražských zdí...

Doteky pražských zdí...

Když v Praze nastane noc
půlnoční hodina pradávných pověstí
ticho a samota dostanou moc
utíkej člověče před světem bolestí.

Popěvek meluzín z prázdného vikýře
zjeví ti hrozivou jistotu
hlasité skřípání brnění rytíře….

To dávná strašidla
vytáhla stavidla.

Popsané omítky svým vlhkým tělem
tajemná zákoutí skrývají prach
děravá střecha pod zlatým zvonem
to kdosi z deštníku střepával prach.

Kohoutí kokrhání děsí spáry duchů
chodidla vztekle kloužou po dláždění
zanikne jekot jejich v každodenním ruchu
ve světle slunce - duchů vidět není.

Den rozespale vstává
paprsky odňaly strašidelná práva...
Autor Buližník, 01.07.2009
Přečteno 502x
Tipy 10
Poslední tipující: Nút, Charibeja, E., j.c., labuť, Kubino 2
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

holt láska k rodné hroudě se zapřít nedá a je dobře že jsi tam kde je ti fajn

05.07.2009 22:57:00 | Nút

Pěkné, pěkné... Jenom, nebylo by lepší v téhle sloce:

Popsané omítky svým vlhkým tělem
tajemná zákoutí skrývají prach
děravá střecha pod zlatým zvonem
to kdosi z deštníku střepával prach.

dát místo prvního "prachu" něco jiného? Třeba "strach"?

03.07.2009 16:50:00 | E.

..jedno strašidlo na mně dokonce vyžebralo pětku,
to ta krize....
:o)
Jiří senior

02.07.2009 10:55:00 | j.c.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí