Ranní procházka

Anotace: tak to končí když si někdo vyjde ven!

Jednoho rána slunce svítí,
krchov za oknem mám.
Z okna dívám se na čmeláky,
motýly, hrobaře, jež zakopává další mrtvolu.
Vyjdu ven
kochat se vzduchem čistým.
Nadechnu se a vzduch
prosycen je ztuchlinou.
Rozběhnout po poli si přeji.
Rozutíkám se, však o hrob zakopnu.
Ležím.
Dívám se kolem, vstanout se mi nechce.
Proletí čmeláků a motýlů pár,
které z okna jsem zřela.
Něčí ruka po mně sahá.
Otočím se, a tu hrobař se svou lopatou.
Napřahá se a s velkou silou
lopatou do mne udeří.
Již necítím nic,
jen chlad se zmocňuje mého těla.
Na konci tunelu světlo dím,
ani chlad již necítím.
Smrt dostala mě dřív,
než jsem čekala!