Vyznání upíra
Vyznání upíra
Anotace: Předělaná starší báseň. Snad se bude líbit. :)
Noc co noc lidskou krev do útrob střádám
a na hrdlech svých obětí pečeť zanechávám.
Měsíc jako anděl strážný nade mnou vždy bděl
a slunce je můj zapřísáhlý nepřítel.
Jako noční tvor temnoty důvěrně znám,
už staletí bloudím světem sám a sám.
Lidé se mě bojí a vždy se báli
a nesčetněkrát mi smrt přísahali.
Jejich hloupé hry jsem s nimi hrál
a za zády se jim jen tiše smál.
Ty jako jediná z lidí nemusíš mít ze mě hrůzu,
cítím že jsi jiná a nepatříš mezi tu lůzu.
A možná že se ti podaří naučit mě milovat,
vzbudit ve mně soucit, lítost - jež bych neměl znát.
Jsem trochu jiný ale žádný strach,
neboť já nikdy nebudu tvůj vrah.
Cítím, že mě přitahuješ stále víc a víc,
dívám se do zrcadla a nevidím v něm nic.
Teď na chvíli tě opustím, ale nemusíš se bát,
vrátím se k tobě hned, jen co utiším svůj hlad.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
E.: Jde o předělávku Zpovědi upíra. Jo taky se mi původní verze líbí víc, ale nějak nemám nové nápady. :) No a co se týče změn přezdívky, tak změna je život. :D
22.10.2009 14:25:00 | Charibeja
Pěkná, ale pokud jde o předělávku té, které myslím, líbila se mi víc první verze :) Ovšem obě jsou hezké.
Ps.: Co ta změna jména? :,)
21.10.2009 22:15:00 | E.
Neustále přitahovaný svět charismatických upírů....děsí i láká.
Je plný rozporů jako oni sami lovci noci.Moc zajímavě a přitažlivě napsáno ST.
21.10.2009 17:23:00 | Acham
